K 90. výročí vzniku samostatného Československa jsme sepsali „manifest“, náš pohled na vlastenectví. Za těch necelých sedm let jsme se trochu změnili, ale leccos v tomto textu je nadále aktuální:

Manifest Vlastenců.cz k 90. výročí vzniku Československé republiky 28. října 1918

Úvod

Naše země prošla za posledních 90 let výrazným všestranným vývojem, který byl za tu dobu několikráte poznamenán dramatickými politickými a společenskými změnami. Poslední léta od listopadu 1989, která dala možnost opětovně navázat na tradice skutečné demokracie, přinesla nejen pozitivní efekty spojené s položením základů svobodného a rovnoprávného soužití všech občanů, ale také mnoho oprávněných zklamání a frustrací z nenaplněných snů a představ o dnešním vývoji naší společnosti.

I když vznešené ideje vlastenectví a vzájemného porozumění zůstanou asi navždy ne plně uskutečnitelným ideálem, není zde jediného důvodu, proč se výzvy jít touto cestou vzdát. Neustále ochabující vstřícnost a ochota mezi lidmi, a více se prosazující sobectví, všeobecný nezájem, lež a ignorace v dnešní společnosti nám poskytují nemalý důvod ke snahám o změnu. Domníváme se, že tyto snahy mohou vycházet z historické zkušenosti období první Československé republiky a jejího významu pro demokratickou tradici u nás. Jejímu vzniku předcházel boj mnoha hrdých mužů a žen za nezávislost vlastní země. Vydobytou republiku pak společně rozvíjeli v silný stát světové úrovně. Naši předkové budovali a připravovali tuto zemi pro nás, a my ji musíme zodpovědně převzít a rozvíjet pro další generace, nikoli lhostejně živořit a nechat ji bez zájmu chátrat.

Mnozí z nás si neuvědomují, že dnes běžné hodnoty, jako jsou domov, svoboda, práce, používání českého jazyka, svobodný přístup ke vzdělávání a relativní bezpečí, nebyly vždy samozřejmostí. Ani naše země – Česká republika – nemusela, není a dokonce ani nemusí být samozřejmostí. Byly časy, které nepřály našemu národu, nezávislé České země zmizely z map Evropy a Češi se museli podřídit cizí zvůli. V těchto nepříznivých dobách nesměli oficiálně hovořit vlastním jazykem, ale museli používat jazyk cizí. A není to dlouho, co tomu tak bylo. Avšak právě před 90 lety se našim předkům, díky součinnosti spojených sil mnoha skupin a jednotlivců, podařil uskutečnit mnohaletý sen o vlastním svobodném státě. Tak vznikla první Československá republika, jako společný stát Čechů, Slováků a Rusínů, kteří za něj neváhali položit i život. Československé legie vybojovaly za první světové války mnohá vítězství a celý svět oceňoval jejich odhodlání. Češi a Slováci tak pospolu dokázali, že i malé národy jsou dost silné na to, aby si uhájily své právo na samostatnost. Společně svou zemi rozvíjeli, budovali vlast s pečlivostí a láskou zahradníka, který pěstuje svou růži od poupátka, aby mohla vykvést v nádherný květ. Ale bohužel, osud dějin tomu nepřál, mnohé již nestačilo být dokonáno a naši zem postihly další tvrdé rány, jejichž jizvy se táhnou časem až do dnešních dnů.

My však nesmíme upadnout v nečinnost a lhostejnost ani podlehnout tíživým myšlenkám, že je vše ztraceno. Musíme si vážit obětavé práce všech, kdo se na tomto dobrém díle – naší svobodě – podíleli, a chceme s jistotou v jejich úsilí pokračovat!

Vlastenectví

Proto se my, v upřímném zájmu o naši Vlast, a s pocitem solidarity s ostatními, jako čeští vlastenci hrdě hlásíme k tomu, že vlastenci jsme, a není nám lhostejný osud a stav naší země.

Vlastenectví samo o sobě nepředstavuje žádnou ideologii a není spojeno s konkrétním politickým nebo kulturním směrem ani hnutím. Jakožto projev citového vztahu jedince ke své zemi se jedná o záležitost hluboce osobní, která má svůj význam, jako výrazná opora hodnot, i pro člověka dnešních dnů. Vlastenectví ve smyslu subjektivní a upřímné lásky k vlasti pochopitelně nikomu nediktuje žádná konkrétní pravidla. Není Vám tak nikde předepisováno, jak se máte oblékat, s kým se máte stýkat, nebo jak máte vypadat. Pro to, být vlastencem, nemusíte zastávat žádné určité názory či být specifického politického smýšlení a rovněž nezáleží na Vašem náboženském vyznání. Jde totiž především o Vaše niterné přesvědčení.

Ovšem bez ohledu na to, že zde neexistují konkrétní závazná pravidla, by měl vlastenec ctít zásady slušného jednání mezi lidmi. Měl by se snažit být dobrým, pokorným a nesobeckým člověkem, který žije upřímnou láskou ke své zemi, a snaží se jí být co nejvíce ku prospěchu. Vlastenec se o svém daru, vlastenectví, na veřejnosti nezmiňuje, není to třeba. Pro vlastence je práce v zájmu jeho země celoživotní radostí.

Vlastenec jest člověk, kterému záleží na okolí, není lhostejný k problémům ostatních lidí a problémům své země, a ze všech sil se aktivně snaží přispět k jejich řešení. Jedinou odměnou je mu pocit, že přinesl radost svému národu a pomohl své zemi.

Naše zásady, myšlenky a ideály

1. Vlastenectví je pro nás nenásilný a ušlechtilý vztah k naší zemi. Nestojí za námi žádná politická ideologie. Snažíme se být lidmi bez předsudků, bez utkvělých utopistických představ, nehledáme za vším celosvětová spiknutí, a je nám cizí jakýkoliv projev fanatického myšlení. Jsme rozumnými lidmi, kteří nemají zapotřebí jakýchkoliv vulgárních projevů na veřejnosti.

2. Vlastenec si je také velice dobře vědom chyb a nedostatků vlastního národa. Zároveň by však sám měl mít přiměřenou míru zdravé hrdosti, cílevědomosti a sebeúcty.

3. Vlastenectví chápeme také jako důležitou potřebu a touhu člověka, jako projev nutkání lhostejně nesedět, a snažit se prosadit v jakémkoli oboru lidské činnosti. Vlastenectví  jako možnost využít příležitostí a situací, které mohou prospět zemi a národu. Vlastenectví jako projev solidarity a ochoty pomoci každému, kdo o pomoc žádá.

4. Každý vlastenec své zemi nejlépe prospívá poctivou a obětavou prací v rámci své profese či studia, přiměřeně svému věku a postavení.

5. Vlastenec, a koneckonců každý rozumný člověk, by se rozhodně neměl spokojit jen s tím, co momentálně zná a umí, ale měl by se dobrovolně po celý život všestranně vzdělávat. Tímto mimo jiné podporuje rozvoj svého kritického myšlení, které jej nenechá sklouznout k černobílému vnímání skutečností a nacházení příliš snadných řešení nesnadných problémů. Na druhou stranu se však pyšně nedomnívá, že člověk je schopen dokonale pochopit svět v celé jeho komplexnosti.

6. Vlastenec by měl považovat za samozřejmé bedlivě sledovat dění ve svém okolí, ve své zemi a na celém světě. Měl by se snažit formulovat své myšlenky a stanoviska, vyjadřovat se k veřejnému dění a věcně a slušně kritizovat vše, co považuje za kritiky hodné, přiměřeně svým znalostem a schopnostem. Dlouhodobá úspěšnost opravdového demokratického zřízení stojí a padá s těmito občanskými aktivitami.

7. Český vlastenec by se měl snažit chránit český jazyk vůči úmyslnému prznění a měl by jej užívat správně. Neměl by češtinu bezdůvodně komolit a záměrně tak pošpinit svůj jazyk. V českém prostředí má upřednostňovat používání českého jazyka před jinými jazyky, a pokud možno česká slova před cizími.

8. Vlastencům záleží na jejich zemi a životním prostředí. Její vzhled a stav jim není lhostejný, a proto se úmyslně nepodílejí na jejím poškozování a znehodnocování. Navíc se snaží chránit jak přírodní bohatství své země, tak i její kulturní dědictví.

9. Uvědomujeme si, že projev vlastenectví může mít mnoho praktických podob a stále se bude jednat o vlastenectví tak, jak jej cítíme i my. Vážíme si proto práce těch, kteří se snaží vyvíjet činnosti jimiž pomáhají svému okolí a své zemi. Nenásilně tak pomalu obnovují pozitivní vztah veřejnosti k vlastenectví.

10. Jednoznačně se stavíme proti jakýmkoliv totalitním a autoritářským politickým praktikám a systémům, kde je člověk velmi často obětován cílům, jakkoliv vznešeným.

11. Zastáváme názor, že občané naší země by měli mít větší možnosti jak ovlivňovat věci veřejné. Proto podporujeme myšlenku na zavedení některých prvků přímé demokracie, jako je všeobecné referendum a přímá volba prezidenta republiky.

12. Činorodé soužití ve společnosti nemůže stát na vykonstruovaných a negativních myšlenkách o nerovnosti lidí na základě jejich rasy či politického smýšlení. Xenofobie, rasová nesnášenlivost a ignorace k vlastenectví nepatří. Vlastenectví takových výrazů nezná a neužívá.

13. S českými národními symboly jako se znaky hodnými nejvyšší úcty zacházíme uvážlivě a používáme je střídmě, přiměřeně jejich vážnosti. Měli bychom se vyhnout jejich nesmyslnému, nepřiměřenému používání a přehnané prezentaci na veřejnosti tak, jako není nutné své vlastenecké cítění prokazovat národními symboly na svém oblečení.

14. Ceníme si velikánů naší historie a jejich působení ve všech oblastech lidské činnosti. Opravdových osobností, které vykonaly úctyhodnou práci a zároveň měly vřelý vztah k naší zemi, a to bez ohledu na to, zdali byly, či nebyly českého původu. Předně si vážíme hodnot, kterých vytvořily. Nesoudíme proto jejich případná pochybení, jichž se, jako každý člověk ve svém životě, mohly dopustit.

Uvedenými názory a ideály bychom rádi představili a deklarovali pohled na české vlastenectví tak, jak jej vnímáme právě my. Samozřejmě si plně uvědomujeme, že nemáme výsadního práva přivlastnit si vlastenectví, ostatně jako nikdo jiný. Stejně jako se nepovažujeme za spasitele vlasteneckých ideálů. Naší činností chceme přispívat ke kultivaci a rozvoji českého vlastenectví v protikladu k jeho probíhající barbarizaci a zatracování. Byť i jen částečné naplňování našich ideálů je dlouhodobou záležitostí trpělivé každodenní drobné práce a není v silách izolovaného jednotlivce mnoho v tomto směru dokázat. Proto jsme se rozhodli společně spojit naše síly a sepsat tento dokument jako symbol našeho přátelství a vlasteneckého cítění pod znakem Eliášova plamene. Myšlenka Eliášova plamene českého vlastenectví nestojí na vzývání starých zlatých časů či nostalgických touhách po návratu starých pořádků, které se již nevrátí. Naopak, soustředíme se na nové vize a nové možnosti vlastenectví pro dnešek a budoucnost, ovšem s pevnými kořeny a kontinuitou s naší minulostí. Hledáme praktické odpovědi na otázky, jaké má být a co si představit pod českým vlastenectvím ve 21. století. Stále cítíme, že je nutné znovu a znovu hledat smysl slova vlastenectví, dávat mu konkrétní obsah a nenechat je naplnit něčím shnilým, odporným a nelidským.

Každý se může přidat a  podobném duchu pomáhat své zemi. Pojďte s námi.