Styl: 
Remoska
Nenápadný elektrický spotřebič, který se najde v mnohé české domácnosti. Jak by ne, když se první prototypy objevily již v letech 1953-1955 a výroba modernizovaných typů běží úspěšně dodnes.Tuto přenosnou elektrickou pečící troubu s ohřevem shora zkonstruoval elektrotechnik Oldřich Homuta.
Hliníková pánev byla přiklopena víkem s elektrickou spirálou, zaskleným okénkem a otvory na únik páry. Příslušné hliníkové pánve se dodávaly v různých hloubkách. První remosky byly konstrukčně velice jednoduché bez regulace ohřevu a bez tepelné izolace pečící nádoby. Výrobek byl velice úspěšný právě pro svou jednoduchost a efektivnost.
Teplo sálalo shora a bylo rozváděno po stěnách nádoby, a tudíž nedocházelo k připalování odspodu. První remosky nesly označení HUT (Homuta, Uher, Tyburec) a produkovala je malá Homutova dílna. Po jejím znárodnění byla
připojena k podniku REMOS (Revize, Elektro, Montáže, Opravy, Servis). Remosky se vyráběly nejprve ve Zdicích a od roku 1957 v novém závodu KARMA v Kostelci nad Černými Lesy. Do roku 1991, kdy zde výroba byla zastavena se remosek různých velikostí a typů vyrobilo 2,7 miliónu kusů. V roce 1994 byla výroba nových remosek obnovena ve Frenštátu pod Radhoštěm.
Od roku 1999 se vyrábí v teflonové úpravě a kromě domácího trhu a tradičních trhů na Slovensku, v Maďarsku a Polsku se výrobku podařilo úspěšně proniknout do západní Evropy a zámoří. V roce 2001 časopis Good Housekeeping v Británii udělil remosce titul “vynález roku“. Od roku 2002 se remoska začala prodávat také v USA a Kanadě a od roku 2003 rovněž v Austrálii.
V dnešní době jde asi 55% produkce remosek na vývoz.
Stará remoska
Moderní remoska
Verzatilka
Mechanická padací tužka VERZATILKA spatřila světlo světa poprvé v roce 1950 v továrně Koh-i-noor Hardtmuth v Českých Budějovicích.Firmu Hardtmuth založil Joseph Hardtmuth, který se po přesídlení z Bavorska do Rakouska nakonec usadil v českých zemích,
kde v Českých Budějovicích založil továrnu na výrobu tužek. Franz Hardtmuth později uvedl na trh žlutě zbarvenou tužku vysoké kvality, kterou nazval Koh-i-noor podle slavného indického žlutého diamantu (Koch-i-nur = hora světla).
Franz Hardtmuth taktéž zavedl třídění vlastností tuhy, které se užívá dodnes na celém světě. Označil je písmeny a čísly; B jako black (1-8), H jako hard (1-10) a F jako firm, případně HB jako střed. Vraťme se zpět k verzatilce.
Zde byl klasický dřevěný obal tužky nahrazem mnohem trvanlivějším obalem kovovým, který zajišťuje pohyb a uchycení tuhy. Verzatilka pronikla do celého světa i proto, že díky hrotítku bylo možné tuhu snadno ostřit bez zdlouhavého ořezávání a hledání ořezávátka.
S klasickou verzatilkou bylo možné napsat čáru o délce až 56 kilometrů.
Verzatilka
Koh-i-noor
Patentka
Patentka – neboli stiskací knoflík je spojen se dvěma jmény.Prvním byl velký český podnikatel baťovského formátu a nefalšovaný světový král knoflíků Jindřich Waldes a druhým zručný mechanik
Hynek Puc bez kterého by nevznikl automatický stroj na výrobu patentek. Tito dva pánové založili společně v roce 1902 firmu Waldes a spol. Následně již v roce 1903 konstruktér Puc uvedl do chodu převratný vynález – zakladačku,
která nahradila deset dělnic při výrobě stiskacího knoflíku. Výroba se rychle rozrůstala a v roce 1907 postavili novou továrnu ve Vršovicích, která zaměstnávala 300 dělníků a záhy se stala největší v Rakousko-Uhersku.
Nejznámější a nejprodávanější patentka se prodávala pod jménem Koh-i-noor. Známé logo firmy – “Miss KIN“ – vzniklo prý na lodi plující roku 1912 do Ameriky, kdy si Waldesova společnice Elisabeth Coyensová žertem vložila do oka patentku a malíř František Kupka ji zvěčnil na plátno. Grafik Vojtěch Preissig pohotově vytvořil firemní logo.
Ve třicátých letech dvacátého století vyráběly Waldesovy firmy polovinu veškeré světové produkce kovových spínadel.
Waldes byl vlastenecky založen, ovšem jeho židovský původ ho za okupace začal ohrožovat na životě. Prozíravě již dříve poslal svou rodinu za moře, avšak sám zůstal. Zapojil se do ilegálního odboje, ale nakonec byl zatčen a uvězněn v koncentračním táboře.
Poněvadž peníze nesmrděly ani okupantům, podařilo se mu za 8 miliónů korun vykoupit svou svobodu, ale během plavby do USA zemřel na následky pobytu v koncentračním táboře. Po válce byla firma na základě Benešových dekretů znárodněna a dodnes se vedou spory o vlastnictví.
Není totiž jasné, jestli je možné továrnu, o kterou Waldese připravili nacisti, a pak byla z nacistických rukou znárodněna, restituovat zpět Waldesovým potomkům. Společnost v současné době dobře prosperuje a stále úspěšně vyrábí široký sortiment galanterního zboží.
Patentky
Logo firmy od Vojtěcha Preissiga
Obraz Františka Kupky
Hynek Puc
Jindřich Waldes
Plastická trhavina SEMTEX
Plastická trhavina SEMTEX – získala svou světovou proslulost bohužel nikoli jen pro své výjímečné kvality, nýbrž díky několika teroristickým útokům, při kterých přišlo o život mnoho lidí. Nejznámější byl zřejmě výbuch letadla Boeing-747 americké společnosti Pan Am nad skotským městečkem Lockerbie v roce 1988, kdy zahynulo 270 lidí. Jak už tomu bývá, je SEMTEX příkladem užitečného vynálezu, který se může změnit v nebezpečnou zbraň, dostane-li se do nepatřičných rukou.Plastická trhavina SEMTEX byla vyvinuta firmou Explosia v Semtíně u Pardubic (odtud název: SEMTín a EXplosia) koncem 50. let výzkumným týmem ve kterém pracoval také Stanislav Brebera. Sériová výroba byla zahájena v 60. letech. Nejprve byl SEMTEX vyráběn pod označením B1 pro armádní účely. Od roku 1964 se vyráběl pod označením SEMTEX 1A, od roku 1967 jako SEMTEX H a od roku 1987 jako SEMTEX 10. SEMTEX 1A byl používán především v tuzemsku, SEMTEX H byl exportován do zahraničí, především Vietnamu pro odminovací práce. V roce 1981 byl zakázán jeho export do rizikových oblastí a vývoz byl povolen pouze do zemí Varšavské smlouvy. V roce 1989 byl export této trhaviny zakázán úplně. Po zavedení značkování trhaviny SEMTEX byl vývoz od roku 1991 opět povolen. Jakkoli byl SEMTEX původně určen pro vojenské použití, postupně se rozšířil pro civilní trhací práce, především jako trhavina určená pro počiny a speciální destrukční práce. Dnes je ovšem SEMTEX již nahrazen novějšími druhy trhavin, a původní typy se vyrábějí jen v malém množství, ačkoli značka SEMTEX zůstvává svého druhu stále legendou.
Semtex
« Předchozí stránka