« Základní pojmy »

 
Slovo - ustálená jednotka jazyka, která je tvořena skupinou hlásek (výjimečně pouze jednou) a má vlastní význam.

Homonyma - jsou slova, která znějí stejně, ale mají odlišný význam, a původ, není mezi nimi žádná významová spojitost.

Synonyma - jsou slova, která mají různou formu, ale stejný nebo podobný význam, označují stejnou skutečnost.

Antonyma - jsou slova, která jsou významově opačná, protikladná. Označují jevy stejného druhu, ale opačných vlastností.

Kořen - část slova, která vyjadřuje význam slova a je společná všem slovům příbuzným
(např.:-vod- je kořenem slova voda, vodárna, povodí, vodník)

Přípona (sufix) - morfém, který stojí za základem slova (např. -ník ve slově vodník)

Koncovka - část slova, která se mění při ohýbání (určuje pád u jmen a osobu u sloves), může být i nulová, např.:
1os.č.j. (vodník, vodníka, nesu, nes)

Předpona (prefix) - morfém, který stojí před základem, na začátku slova (např. po- ve slově povodí

Pád - je prostředek, kterým se vyjadřuje tvarová změna slova. Viz. zde.

Nedokonavé sloveso - Vyjadřuje děj nedokončený (např. sbírat). Budoucnost tvoří pomocí slovesa být (budu sbírat).

Dokonavé sloveso - Vyjadřuje děj dokončený (např. sebrat). Nemá tvar přítomného času. Budoucnost tvoří budoucnost koncovkou (seberu).



Zdroj:
Pravidla českého pravopisu (Fin Publishing - 2005)
Slovník spisovné češtiny (Academia - 2006)
Odmaturuj! Z českého jazyka (Didaktis - 2002)
Mapka z českého jazyka 1 a 2 (Didaktis - 2001)
Moravsko-Český slovník


« Předchozí stránka | Další stránka »
15. 5. 2007 Petr 
 
Vlastenci.cz 2006-2010